Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spiknutí - ukázka

19. 12. 2013

 

„Ne, mami, nechoďte k tobě. Co? Ale ne, zůstaňte u nás doma! Zamkla jsi dveře a zavřela okna? Dobře, a hlavně nikomu neotvírej! Já vůbec nevím, kdy dorazím, je to tady šílený. A nepouštěj dětem televizi, ať to nevidí! Musím končit, zatím ahoj, a kdyby cokoliv, hned volej. Jo, dám na sebe pozor, neboj. Ahoj.“

   Devětatřicetiletá doktorka položila mobil a dala se znovu do práce. Směna jí skončila před více než dvanácti hodinami, ale okolnosti si vynutily, aby v nemocnici zůstala. Odpoledne kontaktovala matku, aby se postarala o její dvě děti. Průběžně jí volala kvůli ujištění, že je vše v pořádku. Protože to, co se dělo, totiž v pořádku nebylo.

   Začalo to hned ráno. Na příjem se dostavil muž, jehož cestou do práce kdosi pokousal. I když poranění neměl vážná, byl na tom tak špatně, že si ho tu museli nechat. Jeho stav se neustále zhoršoval a nikdo nevěděl proč. Postupně přibývali další. Všechny pokousali nebo poškrábali.

   To opravdu hrozné však teprve přišlo.

   Pacienti zemřeli.

   Mrtví ovšem nezůstali.

   Agresivní lidé postihnutí záhadnou infekcí, kterým se kvůli tomu začalo říkat „Nakažení“, útočili po celé zemi. Jejich chování všechny šokovalo. Šlo jim jedině o to najíst se lidského masa.

   V ordinaci stála televize. V mimořádném vysílání všude běžela jedna reportáž za druhou. „A nyní dáme slovo naší kolegyni živě přímo v terénu,“ řekla moderátorka. „Haló, slyšíme se?“ „Ano, jsem tady,“ ohlásila se reportérka a spustila:

„Napadení Nakaženými se množí geometrickou řadou a podle policistů, s nimiž jsme mluvili, je situace už kritická. Znovu varují občany, aby neopouštěli domovy. Opravdu není v ulicích bezpečno.“ Nadechla se a pokračovala: „Před chvílí jsme viděli, jak skupina Nakažených brutálně zabila staršího muže. Podívejte se na záběry, které se nám podařilo natočit. Upozorňuji, že jsou velmi drastické.“

   Po jejich odvysílání reportérka řekla:

„Právě jsme dostali zprávu, že nedaleko odtud jeden Nakažený zranil dalšího člověka. Jdeme zjistit, co přesně se tam stalo.“

„Můžete nám říct, co se tu událo?“ zeptala se lékaře, když dorazili na místo. Vedle stála zaparkovaná sanitka s otevřenými zadními dveřmi a blikajícími majáky.

„Infikovaný napadl v domě před námi mladou ženu a způsobil jí rozsáhlá poranění. Podle našeho zjištění to měl být její přítel.“

„Tím infikovaným myslíte Nakaženého?“

„Ano. Sousedům se ho naštěstí podařilo zabarikádovat v jedné místnosti.“

   Reportérka se chtěla doktora ještě na něco zeptat, ale právě vyšli z domovních dveří dva záchranáři s nosítky. Na nich ležela obvázaná, asi pětadvacetiletá dívka, která nejevila známky života.

„Počkejte!“ zarazil je ostře doktor, „už proběhlo třesení?“

„Jo, proč?“

   Než stihl odpovědět, dívka se pomalu posadila.

„Do prdele utečte!“ zařval lékař.

   Po tomto už toho moc vidět nešlo. Kameraman odhodil kameru, která se rozbila, a obraz se ztratil; zvuk nicméně fungoval. Diváci tak slyšeli dusot utíkajících nohou, křik reportérky a hrůzu nahánějící skřeky. Pak se rozhostilo ticho.

„Panebože, ona asi…“ nedořekla moderátorka ve studiu. „Promiňte,“ vstala a odešla ze záběru.

   Doktorka televizi vůbec nevnímala. Evidovala Nakažené a dělala všechno další papírování. Každou chvíli zazvonil služební telefon či volala kolegům.

   V nemocnici vládl příšerný chaos. Sanitky přiváželi další raněné a již přijatí se v Nakažené proměňovali. Pomalu docházely prostory, kam je umisťovat. Nejhorší na celé věci bylo, že nikdo nevěděl, co infekci způsobilo, ani jak ji vyléčit nebo aspoň zmírnit. Jistě se vědělo jen to, že se přenáší kousnutím či škrábnutím od Nakaženého.

„Miriam!“

   Doktorka s sebou škubla. Ve dveřích ordinace stál internista.

„Do háje, musíš mě tak lekat?! Co se děje?“

„Potřebujeme zkontrolovat ´pětku´. Skočíš tam? Nikdo jiný nemůže.“ A odběhl za svými povinnostmi. Miriam blesklo hlavou, kolik práce ji tu bude čekat, až se vrátí. Povzdechla si a vydala se splnit úkol.

   Nedaleko místnosti číslo pět kolem ní proběhla dvojice sester s lůžkem, na němž ležel muž poraněný od Nakažených. Miriam si všimla, že řemeny na jeho těle nejsou pořádně zajištěné.

„Stůjte!“ zavolala na ně.

   S nevolí se zastavily.

„Špatně jste ho přikurtovali! Musíte-!“

„Co musíme?!“

„Musíte na něm ty pouta zacvaknout!“

„Cože?!“

„Ty pouta!“ ukázala Miriam.

   Muž otevřel oči, hmátl po jedné ze sester a upadl na podlahu.

   Obě sestry se s ječením daly na útěk. Nakažený vstal a začal je pronásledovat.

„Hej!“ zavolala na něj Miriam.

   Pomalu se otočil. Polilo ji horko. Pohled rudých očí ji naprosto paralyzoval. Neschopna sebemenšího pohybu sledovala, jak se s nelidským sténáním přibližuje. Kousek od ní pozvedl své mrtvolně bledé paže a… ozvaly se dva výstřely a skácel se k zemi.

„Jste v pořádku?“ přiběhl z boční chodby policista s pistolí v rukou.

„Co, jak, proč…?“ nechápavě koktala Miriam.

„Jste v pořádku?“ zopakoval netrpělivě.

„Vy jste ho zabil,“ vydechla.

"Už byl mrtvý."

"Jak mrtvý? Vždyť-"

"Nejdřív jsem ho střelil do těla a on šel dál k Vám, vidíte?" ukázal na boční část hrudníku Nakaženého, kde se rýsoval otvor po kulce.

"Ale to není možné! Jak mohl být mrtvý, když...?" nedořekla.

"Nevím," odpověděl policista. "Před chvílí jsme dostali rozkaz střílet je do hlavy, jinam je to nezneškodní. Dobře, nechám ten bordel uklidit," ukázal na mrtvolu.

   Miriam nevěřícně zírala na rozšklebený obličej Nakaženého. Zvedl se jí žaludek a pozvracela se. 

   Před pokojem číslo pět se zastavila. Něco tu nehrálo. Měl tu stát jeden policista. „Co se stalo?“ napadlo doktorku. „Že by odešel jinam?“ přemýšlela. „Nebo je asi uvnitř. Ale proč si nerozsvítil?“ Strčila do pootevřených dveří a vstoupila.

   Ve tmě se ozývalo jakési mlaskání. Miriam hledala vypínač osvětlení a přitom udělala pár kroků. Mlaskání ustalo. Konečně jej našla. Zmáčkla tlačítko a zářivky na stropě se rozsvítily.

   Uprostřed místnosti leželo v kaluži krve tělo a nad ním se sklánělo pět Nakažených. Sekundu pozorovali šokovanou Miriam a pak se zvedli.

   Doktorka se tentokrát vzpamatovala včas. Otočila se s úmyslem běžet pro pomoc, ale už za ní stál přeměněný Zdeněk. Vrhl se na ni a zakousl se jí do ramene. Řvoucí Miriam klesla pod jeho vahou k zemi. Vzápětí přistoupili ostatní a všech šest ji začalo trhat na kusy.